Štíty s erby pro děti
Dopřejte svému malému rytíři kvalitní rytířský štít se skutečným erbem. Každý správný malý rytíř má mít nejen kvalitní dřevěný meč, ale i svůj štít a na štítu erb.
Štít je obranný prostředek sloužící k odrážení úderů a osobní ochraně bojovníka, štít plní nejen ochrannou, ale i dekorativní funkci. Z maleb na štítu se vyvinul erb. U nás naleznete štíty s erby šlechtických rodů, které tvarově a barevně odpovídají historii.
Erb na štítu
Erb má svůj původ zejména u středověkých rytířů, kteří si označovali své brnění a přilbu. Se stále dokonalejší výzbrojí, která pokrývala celé tělo, bylo stále obtížnější rychle rozeznat spojence od nepřítele. Proto byly zavedeny barevné symboly, které se umisťovaly na brnění, štíty a vlajky. Používaly se jednoznačné a kontrastní barvy a tvary, které byly dobře rozlišitelné i na velkou vzdálenost a umožňovaly rychlou orientaci v bitvě a pomáhaly rychle rozlišit spojence a nepřítele.
Výběr štítu
Mimo štíty s erby české šlechty prodáváme i vikingské štíty či štíty templářů. U nás si každý malý rytíř vybere.
Určení štítu
Naše kvalitní štíty s erby jsou určeny pro rytířské kostýmy, dekoraci, ale i skutečnou obranu proti dřevěnému meči. Používáme kvalitní materiály a zdravotně nezávadné barvy určené pro dětské hračky.
Výroba štítu
Štíty vyrábíme ze sololitu, mírně vertikálně prohnuté, jsou opatřeny z rubové strany řemením pro nesení na paži. Naše štíty jsou určeny pro levoruké i pravoruké malé rytíře. Erby na štítu vyrábíme z reklamní fólie vysoké pevnosti odolávající oděru, mají dětskou velikost a jsou vhodné pro děti od pěti do patnácti let.
Štíty s erby z naší nabídky
Erb Beřkovských ze Šebířova
Beřkovští ze Šebířova byli vladyckým rodem, první zmínky o nich jsou z 15. století. Rod byl založen v Šebířově u Tábora a příjmení získal podle Beřkovic na Mělnicku. Kromě Beřkovic měli na Mělnicku další statky (například Liběchov, Libčeves), také jim patřil Kokořín, měli statky na Humpolecku a Benešovsku. Jaroslav Beřkovský ze Šebířova v druhé polovině 16. století cestoval ve službách legáta polského krále po jihovýchodní Evropě až do Cařihradu. Během třicetileté války se Beřkovští ze Šebířova dočkali konfiskace velké části majetku. Jeden z posledních příslušníků rodu Albrecht Eusebius Beřkovský ze Šebířova padl roku 1636, bojoval na švédské straně. Statky Beřkovských ze Šebířova převzali páni z Lobkowicz.
Motiv erbu | Bílá lilie v červeném poli |
Erb Templářských rytířů
Templářští rytíři byli snad nejmocnější křesťanský rytířský řád středověku. Svůj název mají podle templu (Šalamounova chrámu v Jeruzalémě). Celým jménem se nazývali Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (latinsky Pauperes commilitones Christi templique Salomonici). Známi jsou i pod označením Rytíři templu, templářští rytíři (francouzsky Ordre du Temple), či prostě templáři (francouzsky Templiers). Úkolem řádu templářského bylo chránit křesťanské poutníky cestující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma, zejména před nepřátelskými muslimy. Řád se stával stále mocnější, účastnil se bitev, a nakonec se jeho původní poslání změnilo na ochranu celého Jeruzalémského království.
Jeruzalémské království (starofrancouzsky Roiaume de Jherusalem, latinsky Regnum Hierosolimitanum) byl státní útvar založený křižáky po první křížové výpravě (1099–1291), rozkládal se na území zvaném Svatá země (latinsky Terra Sancta), dnešního Izraele. Historie Jeruzalémského království je krvavá, neustálý boj proti muslimům po necelých 200 letech království neustálo a před invazí muslimů ho nedokázali ho ubránit ani templáři (a nepochodili ani anglický král Richard I. Lví srdce, francouzský král Filip II. August či římsko-německý císař Fridrich I. Barbarossa, kteří bojovali ve třetí křížové výpravě).
První zmínka o templářském řádu pochází z roku 1120. Templáři přepravovali z Evropy do Jeruzalémského království peníze a majetek křižáků a z těchto transakcí bohatli, rovzinuli bankovní systém, který začali využívat evropští panovníci a šlechta, vydělávali i na směně evropských měn za platidla, která byla používána v Jeruzalémském království. V českých zemích se templáři oběvili poprvé v roce 1232. Templáři na našem území byli převážně v Praze, Uhříněvsi, moravských Čejkovicích a Jamolicích (na hradě Templštejn). Roku 1312 byl řád zrušen.
Motiv erbu | Rovnoramenný červený kříž s rozšířenými konci |
Erb pánů z Dražic
Páni z Dražic byli starým panským rodem (vyšší šlechta), který své jméno odvozovali od hradu Dražice u Benátek nad Jizerou. Nejstarším známým předkem byl pražský biskup Jan II. z Dražic, který od roku 1264 působil jako pražský kanovník, později jako mělnický probošt. Jan II. z Dražic vykonával i funkci děkana pražské kapituly. Jan III. z Dražic, synovec Jana II. z Dražic, byl pražským biskupem a blízkým spolupracovníkem krále Přemysla Otakara II, pro kterého vykonával diplomatické úkoly. V roce 1264 vysvětil královskou kapli Všech svatých na Pražském hradě, roku 1266 byl Jan III. z Dražic pověřen papežem Klementem IV. k vymáhání neprávem odňatých statků hrabětem Jindřichem Bavorským salzburskému arcibiskupovi. Rod vymřel roku 1383, kdy skonal bezdětný královský nejvyšší písař Jan V. z Dražic, syn Jana IV. z Dražic, posledního pražského biskupa.
Motiv erbu | Tři zlaté vinné listy v modrém poli |
Erb pánů ze Šelmberka
Páni ze Šelmberka (Šelmberkové) byli starý český šlechtický rod pocházející z jedné větve rodu Buziců. Prvním držitelem hradu Šelmberku byl Přibyslav z Křimína a Šelmberka, který hrad Šelmberk obdržel roku 1341. Část rodu žila posléze na Moravě, kde Šelmberkům patřily Dřevohostice, Prostějov a hrad Kraví hora u Náměště. Šelmberkové měli majetky i na Krnovsku a část rodu žila ve Slezsku.
Motiv erbu | Černá hlava kance na zlatém štítě |
Erb Žižků z Trocnova
Vladykové Žižkové z Trocnova byly starým českým šlechtickým rodem, vladykové byli nižší šlechtou. Jiným označením pro vladyku je zeman. Žižkové z Trocnova se jmenují po tvrzy Trocnov v jižních Čechách na Českobudějovicku. Jednalo se o chudý rod, tvrz Trocnov jim patřila pouze z části. Nejznámějším představitelem rodu Žižků z Trocnova byl husitský vojevůdce, hejtman Jan Žižka z Trocnova (později používal i označení z Kalicha). Jan Žižka z Trocnova a Kalicha se narodil kolem roku 1360 v Trocnově a zemřel 11. října 1424 v Přibyslavi. Byl vynikajícím vojevůdcem, autorem Husitské vojenské doktríny a předpokládaným vynálzecem vozové hradby. V dětském věku přišel o levé oko po sečné ráně mečem, v mládí byl zbojníkem (1409–1410), žoldnéřem a královským čeledínem (1410–1419), od roku 1419 až do své smrti v roce 1424 byl husitským vojevůdcem. Zemřel pravděpodobně na následky hnisavého zranění po obléhání hradu Přibyslavi.
Motiv erbu | Rudý rak na stříbrném či bílém poli |